O knize: 1958 / V té době nebyli v kostele Señora de los Reyes téměř žádní lidé. Možná, že díky stopám ohně, které se zachovaly od roku 1936, byla zde zvláště zřetelně cítit přítomnost milosrdného Boha vůči jeho výtvorům a v šeru, mezi zbožnými stíny klouzajícími v nevěrném plameni svíček, cítila sebevědomě doma. Žena se vždy usadila na stejném místě – u hrobu svatého José Oriola. Poté, co celý život prožila v jiné farnosti, stala se jednou z nejvěrnějších farnic tohoto kostela. Sakristán Don Jacinto ji dlouho znal od vidění a považoval ji za velmi hodnou osobu...